Malý králík žil se svou starou babičkou, která potřebovala nové šaty. "Půjdu ven a chytím pro tebe do pasti jelena nebo srnu," řekl. "Pak bys mohla mít nové šaty."

Když vyšel připravit past, položil na zem smyčku na cestě a kontroloval svou past. Jelen při příchodu uviděl smyčku.
"Trošku si z králíka vystřelim," řekl si jelen. "Udělám, aby si myslel že jsem se chytil do jeho smyčky." Poté vložil jednu nohu na provaz a lehl si jako že je mrtvý.
Co nevidět se králík vrátil. Jak uviděl jelena, nadmul se radostí a běžel domů volající. "Babičko, chytil jsem do pasti krásného jelena. Z jeho kůže můžeš mít nové šaty. Hoď staré do ohně!", to také babička udělala. Jelen teď vyskočil na nohy smějící se. "Hej, příteli králíku," zvolal, "Myslels žes mě chytil, ale já sem si s tebou jen zašpásoval." A běžel pryč do křoví.
Krállík, který přišel stáhnout jelena teď opět běžel domů. "Babičko, neházej své šaty do ohně!!" řval. Ale už bylo pozdě. Staré šaty byly spáleny